Z HISTORIE ŠKOLY

Soustava základních uměleckých škol, jako organické součásti státního školského systému, je v Evropě i ve světě užitečnou a příjemnou výjimečností. Původ ZUŠek je sice spojen se začátky totalitního režimu, který veškerou výchovu centralizoval, řídil a z pohledu ideologie tvrdě kontroloval i ukázňoval. Přesto umělecké školství poskytovalo i v těch nejdogmatičtějších obdobích komunistického tlaku prostor tisícům talentovaných, bohem posvěcených a nadmíru pracovitých umělců, učitelů a tvořivých bytostí.... Melodie - akordy, paleta barev, taneční pohyb i škleb mima jsou svobodné už ze samé podstaty existence. Lze je omezovat, ničit, znásilňovat, ale vždy jen do jisté míry, která je limitována hloubkou intelektu a duchovní jasnozřivosti cenzora. Státní hlídači a omezovači se rekrutovali z řad bigotně ateistických a většinou duchovně totálně prázdných „jako marxistů“. Jemné předivo můz jejich pozornosti ve velké většině unikalo. 

Původně hudební škola začala svou činnost v září 1925 a historie jejího vzniku je bezprostředně spjata se vznikem stejné školy v sousedním Liberci. Jablonečtí tehdy byli také díky prozíravosti člena kuratoria pana učitele Františka Chlebečka pohotovější a organizačně schopnější. Ministerstvo školství a národní osvěty výnosem č. 112.825 – 25 ze dne 30.9.1925 uvolnilo k výuce čtyři učebny v budově dnešní základní školy v ulici 5.května.

Pro zajímavost - ke dni 16. 10. 1925 bylo evidováno celkem 115 žáků. Rozdělení podle pohlaví: 32 dívek a 83 chlapců. Rozdělení podle nástrojů: 73 houslí, 27 klavírů, 4 čela, 3 violy, 2 trumpety, 1 trombon, 1 flétna, 3 klarinety a 1 sólový zpěv.

Prvním ředitelem jablonecké hudební školy byl kuratoriem jmenován klavírista Antonín Resler, absolvent mistrovské školy v Praze. Škola už tehdy měla přípravku a nižší a vyšší oddělení. S činností školy byla úzce spjata i koncertní činnost vlastních i hostujících souborů a orchestrů. Škola vždy vybírala školné, ale současně vždy byla různou měrou a různými způsoby podporována. Tato výchovná instituce prošla složitým vývojem, měnili se pedagogové, zřizovatelé, počty žáků i jejich zájmy, škola musela reagovat na poptávku. Průběžným stínem byly finance a ekonomika. Největší změny a pronikavý rozvoj nastal po druhé světové válce a zvláště pak v letech šedesátých. Dnes hudební, taneční, výtvarný nebo literárně dramatický obor navštěvuje přes tisíc žáků.