Aktuality‎ > ‎

Vezeme dvě zlata!

přidáno: 9. 7. 2012 5:00, autor: Václav Landovský

Je opět noc, rozdíl je jen v tom, že píšu v příjemném domečku na předměstí Cincinnati, jsem po skvělé večeři a veselé konverzaci v angličtině s našimi milými hostiteli. Jestli se všechny děti mají jako já se Simonou a Janou, budou nadšené.

Před pár hodinami skončilo naše druhé vyhlašování výsledků v kategorii Musica sacra. Tedy bylo to o dost napínavější, než to první. Lucka nás totiž všechny varovala, že na dětech přece jen poznala únavu hlasivek a navíc je organizátoři dokonale rozhodili tím, že je hodinu před soutěží plynule přesouvali z jedné místnosti do druhé, stále blíž k místu vystoupení. Jako by je nemohli nechat koncentrovat se na jednom místě. Podmínky tedy dost hrozné. Proto naše pocity byly všelijaké, doufali jsme ve zlato, ale zároveň se báli, že to bude „jen“ stříbro. I když i to je výkon v takové konkurenci, jaká se tu sešla. Celé udělování stříbrných medailí jsme tedy prožila s průběžně zatajovaným dechem, kdykoli říkali další sbor. Pořád nic. Abbelimento ze sborového studia Zvoneček z Prahy má stříbro. To jsme si skoro jistí, že my taky. Ale pořád nic. Náhle se ozve „ gold medal“, takže je jasno. Děti se objímají, ale pořád čekáme. Až po několika zlatých sborech se ozve „Iuventus, gaude! from Czech republic“. Paráda, máme dokonce víc bodů, než v mládežnické kategorii. Nevím, kolikátí jsme, protože nemůžu na internet, ale vítězem kategorie nejsme. Jenže zlato v téhle konkurenci je prostě skvělý úspěch. Někdo skáče, někdo se směje, spousta lidí brečí, všichni se objímají. Děti běží po skončení ceremoniálu za Tomášem dopředu, objímají se s Puellami, které mají zlato a stříbro, společně tančí. Pak se Tomáš objímá snad s každým ze 48 sboráků, ozývá se náš pokřik Gaudete – exultate! A když se podíváme na hodnocení od porotce Vitautase Miškinise, který nám za interpretaci své skladby Cantate domino dal plných deset bodů, není už co dodat.

Příjemným završením veleúspěšného, i když hodně horkého dne, je milé přijetí u zkušebny místního chlapeckého sboru. Vítají nás jako staré známé. A vrchol mého manažerského umu je to, že mi na parkovišti nezbyl ani jeden sborák. Teď už všichni chrupou v amerických domácnostech.

Z předměstí Cincinnati Ivana Ullmannová

Comments