Aktuality‎ > ‎

Sboráci, jak bylo v Itálii?

přidáno: 25. 7. 2010 4:38, autor: Vít Rakušan   [ aktualizováno 4. 8. 2010 13:43 ]
Tuhle otázku určitě slyšely děti z Iuventus, gaude! po svém návratu z festivalu v italské Custoze mnohokrát. A vsadím se, že odpověď nemohla znít jinak než skvěle, báječně, úžasně.
 
V listopadu 2008 se Iuventus, gaude! zúčastnil 7.ročníku celostátní soutěže dětských pěveckých sborů Porta Musicae, který se koná každé dva roky v Novém Jičíně. Sbor zde vyzpíval stříbrné pásmo, vítězem soutěže se stal sbor Mládí z Jablonce nad Jizerou, který také v červnu 2009 odjel do Itálie. Partneři soutěže totiž vítěze z  Nového Jičína zvou na festival v italském Sommacampagna.
Přestože Iuventus, gaude! nezvítězil, zaujal svým výkonem italské partnery natolik, že sbormistrovi Tomáši Pospíšilovi ihned na místě oznámili, že sbor Iuventus, gaude! chtějí do Itálie pozvat v dalším roce, v červnu 2010.
 
Nesoutěžní festival Custoza se odehrává v oblasti jezera Lago di Garda v blízkosti Verony. Setkávají se zde každoročně pozvané sbory z Evropy a svým setkáním mají uctít památku lidí, kteří v této oblasti padli v bitvě u Custozy v roce 1848, bojoval v ní sardinský král Karel Albert proti Rakouskému císařství.  Památník Ossario založil v roce 1866 páter Gaetano Pivatelli a shromáždili v něm ostatky téměř dvou tisíc italských, rakouských a maďarských vojáků, bez ohledu na to, na které straně bojovali a kdo v bitvě zvítězil.
 
Letošního ročníku se kromě našeho sboru a místních sborů zúčastnily také smíšený univerzitní sbor z Polska a ženský komorní sbor Hreljin z Chorvatska. Koncerty se odehrávaly ve městech Sommacampagna, Custoza a Verona. 
Cestu jsme ale zahájili půldenní návštěvou Salzburgu, kde si sboráci zazpívali v Salzburgském dómu, chrámu, kde byl pokřtěn W. A. Mozart, který později coby císařův chrámový varhaník přímo pro tento chrám skládal mše a duchovní skladby.
Dalším místem, kde si děti zazpívaly byla Obilná ulička přímo před Mozartovým rodným domem. Přestože nešlo o oficiální koncerty, nouzi o publikum a potlesk děti rozhodně neměly. Po procházce Salzburgem jsem odjeli přespat do penzionu v Bad Gaststeinu. Ráno jsme pokračovali směrem k Veroně.
 
Městečko Sommacampagna je malé a velmi příjemné. Ubytovali nás ve velkém sále s pódiem v areálu hudební školy, zřejmě šlo o kombinaci tělocvičny a kulturního zařízení. Výhodou bylo, že téměř přímo z postelí, tedy spíše lehátek, mohli sboráci nastupovat na zkoušky. A nebylo jich málo, protože během tří dnů účinkovali sboráci na třech koncertech a navíc ještě spolu s Poláky zpívali evropskou hymnu při vzpomínkové akci v památníku Ossario. 
Byli jsme připraveni na nepohodlí, vedro, špatné hygienické podmínky, zpoždění, problémy s jídlem. Nic z toho se nekonalo. Naopak nás naši hostitelé zahrnuli pohostinností, péčí, přátelstvím a výborným jídlem. Snažili se vyhovět každé naší prosbě. Rozhodně se nedá říct, že bychom v Itálii měli šanci zhubnout. Tak úžasné domácí těstoviny se asi opravdu nedají najít jinde než v zemi, kde je vymysleli. A proslulá italská nedochvilnostje určitě  také jen výmysl, protože organizace klapala naprosto bezchybně. Užili jsme si i půlden v krásném akvaparku v Custoze. Přálo nám i počasí, nepršelo, ale ani nebyla nesnesitelná vedra. Opravdu teplého počasí jsme si užili až v neděli v akvaparku a v pondělí  na pláži blízko Benátek. 
Tam jsem vyrazili strávit náš poslední den v Itálii. Není přece možné být tak blízko Benátek a nenavštívit je a být tak blízko moře a nevykoupat se. Po čtyřech hodinách na krásné pláži, kde byl písek plný mušlí a voda nádherně teplá, jsme se pronajatou lodí dopravili do Benátek a strávili v nich tři hodiny. Nestačilo to sice na to, abychom viděli všechny památky, ale atmosféru města jsem alespoň ochutnali.

Pak už nás čekala noční náročná patnáctihodinová cesta autobusem domů. I když se tu a tam vyskytly náročnější chvíle, snad budou mít děti jen krásné vzpomínky na vydařené zakončení letošní sborové sezóny. A opravdu doufám, že vztahy navázané s našimi italskými hostiteli budou pokračovat. Byla by totiž škoda přijít o tak báječné a milé přátele. 

Ivana Ullmannová

Comments