AKTUALITY‎ > ‎

Naši strážní andělé

přidáno: 15. 7. 2012 11:41, autor: Miroslav Halama   [ Aktualizováno 15. 7. 2012 13:47 uživatelem Tomáš Pospíšil ]
Ještě jeden dluh bych měla splatit, totiž poděkovat všem, kteří nám pomáhali jak s přípravou cesty do USA, sháněním financí, ale i během cesty. Samozřejmě nelze v první řadě opominout ty, kteří se přímo podíleli na přípravě cesty nebo jeli s námi a po celou dobu perfektně fungovali a vytvářeli zázemí pro děti i Tomáše, Janu a Lucku, aby se mohli plně soustředit na soutěž. Doma zůstal náš velký pomocník Josef Vaněk, součástí výpravy byl Václav Landovský, dětská lékařka Jana Jůnová a Simona Balatková. Kromě mužské části měla každá z nás (včetně klavíristky Jany Liškové Kvochové a hlasové poradkyně Lucky Jarešové) na starost svou rodinku, tedy skupinku 9-10 dětí, které jsme neustále svolávaly, počítaly, rozdávaly a odebíraly pasy, kartičky, průkazy, palubní vstupenky a jiné, abychom předešly jejich ztrátě a nepříjemnostem. Tomáše jako sbormistra a Václava jako fotografa jsme raději této povinnosti zprostily. Ostatně Tomáš sám raději poslušně odevzdával své jízdenky a průkazky mně se slovy, že se zná. Některé skupinky se i nápaditě pojmenovaly a tak se při svolávání dětí ozývaly výkřiky KFCéčka, Koblihy a jiné, ještě že nám Amíci nerozuměli.

Mám pocit, že titulek není přehnaný, protože už to, že se nám vůbec podařilo sehnat tolik peněz (vždyť rozpočet byl kolem 2 a půl milionu) a že se mohl účastnit kompletní koncertní sbor (48 dětí) v doprovodu sedmi dospělých (včetně fotografa a dětské lékařky) je ne malý, ale velký zázrak. Navíc jsme se vrátili s úspěchem a pocitem, že jsme rozhodně neudělali ostudu škole, městu ani České republice. A vrátili jsme se všichni zdraví a v pořádku, dokonce i se všemi kufry a včas. Už to samo o sobě je pořádná fuška pro našich 55 strážných andělů J

Navíc nám ale do cesty poslali tolik skvělých, milých a nezištně obětavých lidí, až se tomu nechce věřit, jako by sbor takové lidi přitahoval jako magnet. Naše štěstí začalo už při přípravě, kdy se nám podařilo kontaktovat českou studentku v New Yorku Selmu, která nám díky přímým kontaktům na místě zajistila třeba cenově výhodnější autobusovou dopravu nebo slušné, ač skromné ubytování v srdci Manhattanu, dobře nám poradila i způsob stravování. Když se sama musela v červnu vrátit do Čech, předala péči o nás Dušanovi, českému tanečníkovi, který nás New Yorkem provázel a pomáhal leccos zařídit, kromě programu taky třeba objednávku 30 kusů skvělé pizzy k večeři J Pravda, jejich pomoc nebyla úplně zdarma, ale i tak jsme jim oběma velmi vděční za pomoc a ušetření nemalých prostředků.

Další v pořadí byl Michal, který žije v Cincinnati a je dokonce jablonečák, od našeho příjezdu na olympiádu nám byl k dispozici téměř nepřetržitě, tlumočil, radil, vodil nás i vozil autem, zařizoval vše, co bylo třeba, navíc byl stále ve výborné náladě a nic mu nebylo zatěžko. Dokonce si vzal na pomoc svou kolegyni z práce, Indku Gadžru (teď jsem asi jméno napsala nesprávně, ale foneticky dobře). Jak sám řekl, nelitoval doby strávené s námi, dokonce byl pyšný na to, že právě jablonecký sbor se v Cincinnati tak úspěšně prosadil. Myslím, že s námi byl stejně rád, jako my s ním.

I Gadžra, přestože s námi trávila méně času, byla nesmírně milá a ochotná. Když jsme jí předali naše dárečky a CD, byla zjevně dojatá a druhý den nám přes Michala předala pytel bonbónů pro děti a krásný dopis, jehož překlad nejde necitovat (měli by si ho totiž přečíst všichni sboráci i jejich rodiče):

Milá Ivano, nejprve gratulace Iuventus, gaude! ke skvělému zisku dvou zlatých medailí. Nejsem vůbec překvapena výsledkem. Slyšela jsem zkoušku skladby Cantate Domino, když jsme společně připravovaly účastnické kartičky pro sbor v suterénu Kuhlman Hall na Xavier University. Bylo to prostě nádherné. Ta chvíle od té doby stále zůstává v mé mysli. Musíte vědět, že mi bylo ctí setkat se a komunikovat s každým z vás. To samo o sobě je obrovský dar, budu vás navždy mít v srdci. Navíc jste mi dali tolik krásných dárků. Poslouchala jsem doma neustále vaše CD. Nedaří se mi najít slova, kterými bych vyjádřila své uznání. Prosím, přijměte malý dárek ode mne. Doufám, že se vám bude líbit. Pouzdro na kapesníčky připomene horké počasí, které jste zažili v Cincinnati. Bonbóny s klasickými americkými vtipy na obalu jsou pro sbor připomínkou, aby se děti smály a užívaly si. Přeji Iuventus, gaude! úspěch a štěstí, kamkoliv zavítá. Na shledanou, Gadžra

Další naší úžasnou pomocnicí a kamarádkou byla Andrea, Slovenka žijící v USA, která dokonce za námi do Cincinnati přiletěla a po dobu soutěže nám byla k dispozici dnem i nocí, bydlela s námi na univerzitě a nocleh a strava byl její jediný honorář za všechnu pomoc, nemluvě o tom, že i ona nám nakonec, stejně jako Michal, poskytla i finanční příspěvek. Díky všem těmto Čechům a Slovence, jsme byli ušetřeni nejasností vzniklých komunikací v naší nedokonalé angličtině, oni věděli, kam se obrátit a uměli si vždy poradit, protože dokonale znají místní prostředí a zvyklosti.

Ale i místní dobrovolníci, kteří nám byli na soutěži přiděleni, byli báječní. Roztomilý důchodce Phillip, který prý kdysi na Slovensku vyučoval angličtinu, nebo Anne, paní středního věku, která měla stále dobrou náladu a udělala pro nás cokoliv. I od ní jsme dostali psaní a navíc poukázky na občerstvení pro děti: Pro Iuventus, gaude!

Byla to radost strávit s vámi tyto dny. Jste nejlepší z nejlepších (no to trošku nadsadila) a já jsem milovala vidět vás při soutěži i mimo ni. Vaše výkony byly úžasné a já si je budu pamatovat navždy. Hodně štěstí, hodně zdraví a mnoho dalších úspěchů. Co nejupřímněji Anne

Další krásná setkání jsme zažili na přátelském koncertu v kostele St. Anthony Parish na předměstí Cincinnati. Jaké překvapení, když tam na nás manželský pár začal mluvit slovensky. Všichni hostitelé byli nesmírně milí, připravili nám báječnou recepci a moc krásně jsme si popovídali, ať už slovensky nebo anglicky. Také odtud jsme dostali mailem krásný vzkaz:

Srdecne dakujeme zo Cincinnati. Vazeny pan Pospisil, chceli by sme sa Vam i celemu zboru co najsrdecnejsie podakovat za nadherne popoludnie v nasom kostole St. Anthony v Cincinnati 7. Jula 2012. Boli sme svedkami nielen vynikajuceho vystupenia Iuventus,Gaude!, ale aj zivotneho zazitku o tom, ako hudba zblizuje ludi z roznych koncin sveta. Boli to zazitky, na ktore budeme spominat cely zivot. Pred niekolkymi rokmi sme v nasom kostole spievali pod vedenim Stephena Piercea, ktory bol roky clenom Drakensberg boys choir v Juznej Afrike - naucil nas nielen lasku k zborovemu spevu, ale uviedol do nasho repertoaru aj niekolko velmi peknych pesniciek. Ak by ste mali zaujem a nakolko to copyrights dovoluju, radi by sme Vam poskytli ich zoznam alebo ukazky. Dnes len lutujeme, ze sme nemohli s Vami stravit viac casu - prosime, rozhodne nam dajte vediet ak este niekedy zavitate to nasich koncin! Odovzdavame Vam tiez srdecne pozdravy od vsetkych ludi z nasho kostola.
Este raz Vam srdecne dakujeme a zdravime,
Jaruska a Juraj Kavecansky
Cincinnati, OH. 


Tak vidíte, bylo snad těch strážných andělů a dobrých lidí málo? Doufám, že nejen my dospělí, ale i děti si uvědomily, kolik krásného pro nás ti lidé udělali a že budou oplácet svému okolí stejně.

Ivana Ullmannová

Comments