AKTUALITY‎ > ‎

JKO prožil další soustředění v Hamru na jezeře

přidáno: 4. 11. 2009 1:04, autor: Vít Rakušan   [ aktualizováno 17. 6. 2010 6:42 ]

Další soustředění, i když „pouze“ třídenní, má orchestr za sebou. S dovolením začnu větou, kterou prohlásil náš dirigent na konci při závěrečném posezení. „ To bylo jedno z našich nejlepších soustředění.“ Když jsme namítali, že to samé říkal i to minulé a předminulé, chvíli se zamyslel a pak řekl, že to sice ano, ale orchestr jde neustále nahoru. Chtě nechtě s ním musím souhlasit.

 

         V nám známém prostředí jsme strávili tři plné, příjemné a hudbou doslova nabité dny. Nelze plně vypočítat vše, co se v oněch dnech dělo, nicméně vše bylo svázáno s hudbou – od ranního budíčku, kdy si členové pobrukovali melodie, až po pozdní večerní dobu, kdy jsme seděli na zkušebně a hráli jen tak pro radost.  Tempo práce bylo vskutku neuvěřitelné, jelo se naplno. Poslední zkouška v pátek podala důkaz o odvedené práci. Celý repertoár jsme přejeli tak, jako bychom jej hráli několik let a ne pár měsíců. K většině skladeb neměl připomínky ani dirigent, a to už je vážení co říct.

 

         Zvuk orchestru se zvedl opravdu úžasně, navzdory chybějícím členům. Jistě tomuto napomohly i nové struny, které jsme dostali. Smyčcová sekce doslova zářila kvalitním zvukem. A co nestačilo smyčcům ve zvuku a ladění, doháněly dechy naprosto bravurní souhrou a jednolitým čistým zvukem. Na poslední zkoušce před vystoupením pro děti a učitele z domova, nám s Lachmanem běhal opravdu mráz po zádech (a věřím, že nejen nám).

Dělo se toho opravdu hodně. Přes dopolední hraní, oslavu narozenin našich tanvaldských „dvojčat“, odpolední dělenky, večerní hraní klarinetového kvarteta až po pozdní „session“ – kde hrál skoro každý na skoro všechno – a kupodivu to šlo i dohromady .

 

         Toto soustředění mělo být původně přípravou na koncerty, které nás čekají v listopadu a prosinci. Tento cíl jsme jistě splnili a daleko překročili. Já ale myslím, že bylo mnohem více, než prostá příprava – a tak by to na správném soustředění, mezi partou lidí, kteří táhnou za jeden provaz, mělo být.

Zde vkládám dva komentáře, jak to vidí i další členové.

 

První:

Když jsem přijela domů že soustředka, byla jsem sice hrozně unavená a bolela mě pusa z toho, jak jsme pořád hráli, ale přesto jsem byla plná dojmů a všichni kolem mě ještě dlouho do noci museli poslouchat, jak bylo soustředění zajímavý a úžasný a suprový! Nejen, že jsme odvedli pořádný kus práce (houslisti měnili struny, my dechaři jsme určitě odjížděli s mnohem lepším a vyhranějším tónem), ale stihli jsme se postarat i o to, aby bylo na co vzpomínat nejen po té hudební stránce. Každý den jsme něco slavili. Nejdřív nás Linda pohostila úplně výbornýma Indiánkami a zákuskami, druhý den se slavily narozeniny našich milovaných „dvojčat“. Sama za sebe můžu říct, že máme v orchestru skvělou partu. Mám ze soustředka ohromnou radost, a i když mám z toho večerního) jamování puchýře na prstech, musím říct, že to za to stálo.

Děkuji všem za krásný zážitky.

 

Anička flétnička


A druhý:

 

Na soustředění o podzimních prázdninách (28.-30.10.2009) jsem se těšil jak na Vánoce! Naštěstí má JKO tu vlastnost tradičně ještě předcházet má očekávání!

           

            Hned první dělená zkouška smyčců mě překvapila ochotou hráčů pracovat! Soustředění a klid hráčů na zkouškách umožňoval všem soustředit se na hudbu a výkony a hlavně Lubošovi jen na nejdůležitější věci. Díky tomu mi zkoušky nepřipadaly vůbec náročné a dlouhé. Navečer po zkouškách jsme si i trochu „zajamovali“. Vůdčího postavení se tradičně ujal Aleš. Tentokrát u kláves. Vojta s Lindou to pořádně rozjeli na klarinety, Dála s Božanem zase na housle a Anička nám ukázala, jak se hraje na basu. Páteční koncert pro místní mládež mě potěšil. I když tak tamější chlapci zpočátku nevypadali, později jsme zjistili, že byli z koncertu nadšeni! Zejména z flétnových princezen Markéty Ježkové a již zmiňované Aničky Drábkové, která si také vystřihla krásné sólo s Lubošem!

 

            Přátelské vztahy jen umocňovaly krásnou atmosféru v altánku v borovém háji. Bohužel jsem měli i velkou marodku. Chudák Anča Kultová onemocněla den před odjezdem, takže měl Luboš možnost zahrát si na ženu: hrát první klarinet nebo saxofon (jenž byl zapůjčen Lindou, skvělou basklarinetistkou) a zároveň dirigovat. Úloha ženy mu evidentně sedí, poněvadž mu to docela šlo J. Nejvíc byla znát absence v sekci prvních houslí, kde chyběli hned 4 hráči. Jsem nadšen ze síly a umu druhých houslí, které nekompromisně zastiňovaly housle první (pouze dvoje včetně externisty!!; Markétka Franclíková podle mého dokázala, že je na svém místě).

 

            Dost bolo Prahy, ještě teď jsem osvěžen z pro mě nevšedního a nezapomenutelného zážitku s muzikanty a perfektní partou! Jak jsem již psal, soustředění s JKO vždy předčí má očekávání a zanechá ve mně nesmazatelnou stopu! Řekl jsem už díky?

 

Honza Benhák

 

Myslím, že příspěvky hovoří samy za sebe.

 

         Nezbývá než poděkovat našemu dirigentovi za úsilí, které nám věnuje, vedení ZUŠ a vedení dětského domova v Hamru, která nám vycházejí co možná vstříc, našim sponzorům a SRPDŠ, všem našim příznivcům a hlavně kolegům spoluhráčům z orchestru.

 

Díky všem

Za JKO

AlF  




Comments