AKTUALITY‎ > ‎

JKO – návrat z týdenního soustředění

přidáno: 24. 8. 2011 1:28, autor: Miroslav Halama   [ aktualizováno 25. 8. 2011 3:20 ]
Do redakce našich stránek dorazil článek týkající se uskutečněného soustředění Jabloneckého komorního orchestru, jehož autorem je Aleš Filip, zvaný ALF, člen orchestru a také autor několika úprav skladeb z repertoáru tělesa.
Článek našim čtenářům  předkládáme tak, jak přišel.


Další, už tradiční letní soustředění Jabloneckého komorního orchestru v Hamru na Jezeře probíhalo ve skvělé kamarádské atmosféře. Už v přípravách na odjezd účastníků  bylo vidět, jak se na společné chvíle těší. Ukázalo se, že bylo na co.

 Ani letos jsme neodjížděli na Hamr v kompletní sestavě. Z důvodů rodičovských dovolených chyběli nám hnedle čtyři hráči – židle pod basklarinetem, třetím klarinetem, violoncellem a jedna pod druhými houslemi měly zůstat prázdné. Ale co se dalo dělat. Nakonec jsme – krom basklarinetu – všechny židle zaplnili, ať již novými, či staronovými hráči. A tak se postu třetího klarinetu ujala naše nová kamarádka Eliška ze třídy Luboše Lachmana, židli druhých houslí obsadila pohotově, bravurně a myslím, že ráda – Blanka Zapadlová a židli cellovou jsem zasedl já – sice chyběl kontrabas, ale to již vyřešit nešlo. A ještě jedna změna proběhla – post violy obsadil Honza Benhák.

 Po úvodním přivítání a zařízení nezbytných ubytovacích věcí, jsme se sešli na zkušebně. Pro letošní rok čekala na nás řada aranžérských novinek, ať již z pera Davidova, mého, či nově sester Franclíkových. Kusy Davidovy klasiky byly nádherné již od prvních tónů – jak se sám pan dirigent vyjádřil, byl nadmíru překvapen, jak nám to krásně hraje. A měl pravdu. Myslím, že to cítila většina z nás, jak moc jsme za ten rok poskočili dopředu. V čase, ve kterém jsme s obtížemi dříve zvládali dvě skladby, jsme v pohodě a v klidu projeli CELÝ repertoár. Nikoliv bravurně, ale myslím, že velice solidně.

 Čas pobytu jsme měli, jako obvykle, rozdělen velice dobře. Dopoledne trávili jsme s nosy na papíře při luštění zápisů na dělených zkouškách, odpoledne a večery pak v hledání vzájemné souhry a výrazu celého tělesa, a to nejen nad skladbami novými, ale z části i nad starým repertoárem. Ve čtvrtek nás totiž čekal koncert pro obyvatele Hamru a okolí, i pro náhodné kolemjdoucí, a tak jsme nechtěli posluchače zklamat.

 Myslím, že koncert se nám opravdu povedl, i když jsme hráli v improvizaci a oslabeni o naši skvělou první klarinetistku Aničku, která den (spíše noc) předtím absolvovala s Lubošem návštěvu pohotovosti a koncert sledovala pouze jako divák. Po úvodním klasickém bloku skladeb – Tellemanovi, Barcarolle a Kánonu – zahrálo smyčcové kvarteto s doprovodem zpěvu. Nápad sester Franclíkových k založení smyčcového kvarteta byl vynikající, navíc podpořen překrásnou skladbou z opery Rinaldo. Téměř zcela bez přípravy se k nám přidala, jako zpěvačka ve své premiéře, naše klavíristka Marcelka Jandová a výsledek byl opravdu nad očekávání.

 Poté se na podiu objevilo místní seskupení zpěváků vedeno Lubošovým kamarádem Radkem Starým. Zazpívali tři skladby v duchu spirituálů s doprovodem decentní kytary. Ačkoliv vedro na sále dosahovalo nepříjemné výše, přesto mi při tomto čísle běhal takový ten krásný mráz po zádech. Následovně se předvedlo další nové uskupení v rámci našeho orchestru, a sice saxofonové kvarteto s doprovodem klavíru, které posluchače skvěle rozswingovalo a  připravilo tak orchestru perfektní vstup do finále, ve kterém zazněl speciálně pro pana starostu Forrest Gump, dále zbrusu nová Amélie, vypilovaný Madagaskar a jako bonbónek na závěr jazzový In the Mood Glena Millera. Potlesk všech přítomných nám byl odměnou a slova chvály nejen z úst pana starosty, který vyjádřil přání v pokračování těchto koncertů, byla příjemná. Jako doplnění celého koncertu a krásné spojení ,,výtvarna“ s ,,hudebnem“, byla v sále vystavena díla místních umělců, kterým patří chvála i dík.

 A tak nám v plné práci uteklo soustředění až do pátku, kdy jsme se už jen sbalili, rozloučili  a rozjeli se domů. Většina s dojetím a velice neradi.

Nezbývá už nic, krom poděkování

Tedy děkujeme :

Lubošovi Lachmanovi  především – bez něj bychom tam nebyli a kdoví, zda bychom vůbec byli………

Blance Zapadlové – která nejenom zastala pedagogický dozor z takového toho maminkovského pohledu, uklízela, starala se, ale ještě dělala „Adélku“ za pultem smyčců.

Panu starostovi,  vedení a personálu dětského domu v Hamru na Jezeře za poskytnuté zázemí, jídlo, ubytování, a tak vůbec…

Davidu Duždovi za nádherné úpravy skladeb

Našim sponzorům, jablonecké ZUŠce, rodičům, kamarádům, známým i neznámým, kteří nám přispívají k tomu, abychom se mohli scházet a hrát.

A samozřejmě všem účastníkům a kolegům muzikantům za pulty

 Děkuji,

za JKO 

               ALF




















Letní soustředění JKO


Comments