AKTUALITY‎ > ‎

Jablonecký komorní orchestr se rozloučil se svými posluchači

přidáno: 27. 6. 2016 4:27, autor: Miroslav Halama

V úterý 21. června 2016 se v kostele sv. Anny uskutečnil poslední koncert našeho komorního orchestru. Po 11 letech se hráči před zcela zaplněným kostelem rozloučili se svými posluchači, následně jsem naposledy poděkoval svým hráčům a orchestr rozpustil.

Celý dvouhodinový koncert se odehrál ve zvláštní atmosféře. Musím říct, že jsem nikdy nic podobného nezažil. Jako bych vůbec nebyl součástí toho všeho, ale byl jaksi „někde mimo“… 

Rozhodl jsem se porušit tradici mluveného průvodního slova, koncert pouze uvedl a potom jsem už nechal mluvit jenom hudbu. Během téměř dvouhodinového vystoupení se střídaly orchestrální skladby s vynikajícími výkony našich sólistů. Postupně se na pomyslném pódiu naposledy vystřídali houslisté Alžběta Ženíšková a Miroslav Gorol, violoncellistka Tereza Hofrichterová, klavíristky Kristýna Svobodová, která posléze zahrála sólově i na příčnou flétnu a Marcela Jandová, a klarinetistka Eliška Matoušová. Orchestr uvedl také jednu premiéru – Jaro ze Čtvera ročních období od A. Vivaldiho v úpravě pro sólovou flétnu v podání naší bývalé hráčky Petry Mikešové, kterou opět sólově doprovodili dva naši přední houslisté Alžběta Ženíšková a Miroslav Gorol.

Závěrečný potlesk publika nebral konce, během loučení s hráči nebyla nouze o slzičky. Celkovou atmosféru myslím přesně vystihuje reakce jedné z posluchaček a maminek naší houslistky, cituji:

„ Dobrý den pane Lachmane,
nedá mi to a musím Vám alespoň krátce poděkovat za včerejší úžasný hudební zážitek, který jste nám spolu s celým orchestrem nachystal. Opravdu to byl nádherný večer, až se mi hrnuly slzy do očí. Také moc děkuji, že jste potlačil touhu povídat a vzpomínat, i když věřím, že za ty roky by bylo nač vzpomínat, a nechal jste hudbu promlouvat za Vás. Byl to pro mne jeden z nejsilnějších hudebních zážitků s Vámi!!!!“

Náš orchestr se za dobu své existence neúčastnil, až na jednu výjimku, velkých soutěží, nikdy se bohužel nedostal do popředí zájmu většiny zastupitelů města, kulturních či školských úředníků. Často, dá se říct pravidelně, mě dotyční oslovovali „pane sbormistře“. Občas to samozřejmě zamrzelo, ale nevadilo. My jsme si dál provozovali s láskou „svou“ hudbu. Na více jak 100 koncertech a vystoupeních jsme spolu s „naším“ publikem prožívali chvíle hlubokého uměleckého uspokojení při produkci nádherných skladeb klasické i filmové hudby.

Orchestrem prošly za těch 11 let desítky muzikantů, kteří na jeho půdě získali hráčskou praxi a cenné zkušenosti. Jmenujme minimálně ty nejdůležitější – koncertní mistry, vedoucí smyčců, kteří společně se mnou vytvářeli kvalitu a osobitost projevu celého tělesa. Orchestr se mnou zakládala a smyčcovou sekci dlouho vedla Alžběta Slámová. Tu vystřídala Markéta Franclíková, později její sestra Karolína Franclíková. Jedním z vrcholů orchestru byla Dvořákova Novosvětská a dvojkoncert pro harfu a flétnu od W. A. Mozarta pod vedením Adély Ježkové. Poslední roky se mnou orchestr vedla Alžběta Ženíšková. Každá z nich byla a je nejen vynikající hráčkou, ale rovněž skvělou vedoucí, určující na dlouhý čas charakter orchestru a předávající své zkušenosti mladším kolegům. Za to vše jim patří obrovský dík.

Téměř celou dobu, hlavně poslední roky, jsem se potýkal s nedostatkem hráčů na smyčcové nástroje. Krize v obsazení orchestru bohužel letos dospěla až k jeho rozpuštění. Nezbývá než si přát, aby se co nejdříve našel nějaký nový nadšenec, který by pokračoval v orchestrální tradici, kterou jsem před 11 lety založil. Mému následovníkovi přeji hodně štěstí a úspěchů. 

Děkuji všem, kteří nás podporovali. Děkuji mým hlavním aranžérům Davidovi Duždovi a Aleši Filipovi, bez jejichž citlivých úprav skladeb by orchestr nemohl fungovat. Největší poklona ale patří mým hráčům, kteří vždy překonali úskalí náročných partů a můj tlak na kvalitu a profesionalitu. Určitě to se mnou neměli lehké. Měl jsem ale štěstí na velké osobnosti. Mnozí z nich svými zásadovými postoji pozitivně ovlivnili můj život. Přátelé děkuji – bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života. Přeji Vám všem úspěšné uplatnění v nových souborech a orchestrech, přeji Vám hodně štěstí v osobním životě.

Luboš Lachman, dirigent a zakladatel JKO

JKO se loučí.........


Comments