Aktuality‎ > ‎

Iuventus, gaude! obstál mezi profesionály

přidáno: 2. 4. 2012 2:34, autor: Tomáš Pospíšil   [ aktualizováno 2. 4. 2012 2:49 ]

V pátek 30. března bylo asi 250 diváků svědky unikátního hudebního počinu v  koncertním sále filharmonie v polské Jelení Hoře. Při provedení jedné z nejznámějších duchovních skladeb dvouhodinového oratoria Mesiáš Georga Friedricha Händela se setkali polští profesionální hudebníci Dolnoslezské filharmonie, významný varšavský dirigent Slawek A. Wroblewski a přední polští sólisté Michalina Bienkiewicz (sopran), Małgorzata Przybysz (alt), Tomasz Tracz (tenor) a Kamil Kaznowski (bas/baryton) s jabloneckými dětmi za sboru Iuventus, gaude!

Bylo to setkání neobvyklé, už proto, že v Mesiášovi by dětský sbor málokdo očekával. Sborové části totiž svěřil Händel dospělým hlasům. Ale snad proto, že slavnou Händelovu árii Hallelujah má Iuventus, gaude! na repertoáru již delší dobu, vznikl neotřelý nápad svěřit sborové party právě jabloneckým dětem. K projektu byl Iuventus, gaude! přizván polskou stranou již na jaře 2010 a od začátku školního roku pod vedením sbormistra Tomáše Pospíšila, hlasové poradkyně Lucky Jarešové a s korepeticí Jany Liškové Kvochové poctivě připravoval devět nejkrásnějších sborových částí.

Soudě podle potlesku publika a uznání dirigenta i organizátorů obstály děti z jablonecké Základní umělecké školy na výbornou. Bylo opravdu působivé slyšet, s jakou lehkostí se po jediné společné zkoušce dokázaly vypořádat s doprovodem pro ně opravdu nezvyklým – vždyť svými ještě dětskými hlasy dokázaly bez problémů sekundovat padesátičlennému orchestru.

A ještě něčím byl tento koncert jedinečný. Poprvé nestál před dětmi jejich sbormistr, ale velela jim taktovka známého polského dirigenta. Tomáš Pospíšil se potil v hledišti a jak sám řekl, zažíval pocity rodiče, který pustil své milované pubertální dítě na první rande a teď mu nezbývá než trnout, jak jeho dítko obstojí a spoléhat na to, že ho dobře vychoval. On i Lucka Jarešová prožívali s dětmi koncert po celou dobu a alespoň na dálku jim pomáhali celým tělem s každou notou.

Strhující finálové Hallelujah, při kterém celý sál povstal, naplnilo opravdu celý sál a po velkém potlesku a rozdávání jarních kytic si ho všichni na pódiu s chutí a ještě větší radostí zopakovali. Snad odcházeli všichni diváci ze sálu ve stejně povznesené náladě, jako my jablonečtí.

Přestože koncert byl dlouhý, děti byly cestou domů plné energie, povídaly, smály se zpívaly… Ale brzy nás všechny smích přešel. Ze zadní části autobusu se začal šířit podivný zápach spálené gumy. Prostě se přehřál motor. Po chladící pauze v Harrachově jsme se doploužili do Tanvaldu a tam už autobus zhasl definitivně. Pan řidič musel povolat náhradní povoz. A tak jsme v dobré náladě, ale pořádně uzívaní, dorazili do Jablonce místo pátku v noci vlastně až v sobotu půl hodiny po půlnoci, s víc než hodinovým zpožděním. Nikdo nebrblal, neplakal, nenadával, neomdléval a dokonce ani rodiče na nás nečekali s hubováním. Prostě přijali naši omluvu a nočním Jabloncem si rozvezli své děti domů. Prostě profíci- sboráci i jejich rodiče. Jsme rádi, že je máme.

Ivana Ullmannová
Comments