AKTUALITY‎ > ‎

Byla to "Paní" učitelka...

přidáno: 15. 9. 2009 7:28, autor: Vít Rakušan   [ aktualizováno 17. 6. 2010 6:41 ]
Vzpomínka bývalého pana ředitele Jiřího Veverky na naši nedávno zesnulou kolegyni Věru Funkovou.

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Sluncem prosluněný poslední prázdninový čas náhle pročísl mrazivý závan té nejsmutnější stránky života. Nevěřícně hledíme na parte. Znovu a znovu čteme těch pár řádek, které mají být tečkou za životem bytosti drahé a vzácné. „Věra Funková zemřela tiše po krátké nemoci dne 19.srpna 2009. ve věku 78 let. Rozloučíme se s ní v úterý 25.srpna 2009 v 9 hodin v obřadní síni města Brna.“

Zpráva dorazila do školy až v pondělí 24.srpna. Škoda. Znám tolik těch, kteří by se rádi s paní Věrou jeli rozloučit. Žáci, studenti, kolegové, známí…. Působila na škole od roku 1985.

Já osobně jsem si v plné síle uvědomil svůj obrovský dluh. Poslední dobou jsem ji opomíjel. Nebyl čas a člověk má tendenci věci odkládat a slibovat „zítra, nebo raději příští týden, na podzim…“ Tento scénář jsem absolvoval se svoji maminkou. Jsme nepoučitelní a opakujeme chyby, které nelze napravit a kterých posléze litujeme.

Vedli jsme s Věrkou sofistikované rozhovory o hudbě, klavíru, o žácích, rodičích, o lidech kolem, o lásce, o životních ztrátách a nálezech. Hodně jsme se od ní všichni naučili. Byla skvostný kantor, přísný, zásadový, profesně navýsost poctivý a hluboce lidský. Na skvostné výkony jejich žáků a studentů nelze zapomenout. Poslední léta bojovala s nepřízní osudu, s protivenstvím stáří a zákeřnými chorobami. Kontakt se školou, se svými žáky, studenty a s blízkými kolegy byl pro ní obrovskou posilou, vzpruhou a bohužel stále se vzdalujícím světélkem naděje.
 
Prostá dřevěná truhla, devatenáct smutečních hostů, věcné a vkusné průvodní slovo a kulisa živé hudby. Vtěsnat, komprimovat život člověka do těch 25 minut nelze. A tak jen tichá motlitba a znamení kříže... Věrko naše, sbohem! Nezapomeneme!

Jiří Veverka

Comments